Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Prof. Vladimír Kosil :   Z mých deníků

Život a dílo prof. Kopeckého - ref. 1965

100 let od narození prof. Josefa Kopeckého



Vladimír Jurča má ve svém archivu i strojopis referátu ke stému výročí narození prof. Josefa Kopeckého, který Vladimír Kosil (bývalý žák Josefa Kopeckého) přednesl na mezinárodní půdoznalecké konferenci v říjnu 1965, konané v Praze.

 

Život a dílo Prof. Kopeckého“ (ke stoletému výročí jeho narozenin)

Se jménem ing. Josefa Kopeckého se setkáváme v našem půdoznalství poprvé před 70 lety, v němž jeho čtyřicetileté životní dílo znamená budovatelskou činnost, která položila základy pro rozvoj této nauky a vytvoření školy, jež si získala i na mezinárodním fóru zásluhy a uznání. Půdoznalství jako samostatná nauka se vlastně zrodilo z potřeb melioračnictví (Meliorationswesen), a tím bylo vytýčeno na počátku i zaměření odborného výzkumu půd na jejich mechanicko-fyzikální vlastnosti. Bylo nesporně důkazem správného pochopení potřeby vědeckého výzkumu půd pro tyto účely ze strany orgánů pečujících o zvelebení zemědělství, že byla při Zemědělské radě pro Království České zřízena Technická kancelář (v r. 1884), která měla tyto rozbory provádět a jejímž expertem se stal MUDr. Alfréd Slavík (v r. 1887). Pro zintenzívnění výzkumu půdy bylo z podnětu dr. Slavíka zřízeno v r. 1889 při Technické kanceláři oddělení (laboratoř) pedologické, které dr. Slavík vedl a pro které v r. 1894 získal jako spolupracovníka ing. Josefa Kopeckého, tehdy 29letého. Byla to volba pro další rozvoj neobyčejně šťastná, neboť nový spolupracovník měl pro tuto činnost velmi dobré předpoklady odborné i praktické. Jako absolvent kulturně technického odboru Hochschule für Bodenkultur ve Vídni přinesl si vedle důkladných technických znalostí v oboru meliorací i potřebné poznatky z nauk zemědělských. Tím bylo zajištěno u mladého pedologa dostatečné pochopení pro úzké sepětí technické stránky meliorací (především drenáží) s jejich posláním pro zemědělské účely. Když dr. Slavík nalezl tak schopného nástupce, věnoval se plně činnosti profesora pedologie na české technice a ing. Kopecký se stal vedoucím pedologické laboratoře a rozvinul a zvelebil její činnost tak, že již v r. 1896 byla přeměněna na Samostatné pedologické oddělení Technické kanceláře Zemědělské rady. Tím byla vlastně vytvořena základna k rozvoji samostatného půdoznalství, které přestalo být součástí geologie a agrochemie a získalo specifickou náplň svého výzkumu vědeckého i praktické aplikace v zemědělství, poněvadž meliorace, pro jejichž potřeby výzkum půdy ve svých počátcích především sloužil, spadají svým posláním konec konců rovněž do širšího rámce nauk zemědělských.

Kopecký, jako syn zemědělského venkova, hned od počátku své činnosti ve výzkumu půdy cítil potřebu, aby se nauka o půdě odpoutala od agrogeologického schématu a aby její samostatná náplň i užší přimknutí k zemědělské praxi došlo k vyjádření i v jejím názvu. Volil proto pro pedologii, jako samostatnou nauku o půdě, zaměřenou svými poznatky pro potřeby zemědělské výroby název agropedologie. Toto nazírání uplatnil Kopecký nejvýrazněji v půdní kartografii, kterou označil jako agronomicko-pedologický či krátce agropedologický průzkum a mapování půd. Lze proto právem nazvat Kopeckého otcem československého půdoznalství, poněvadž ve smyslu jeho pojetí pedologie se vyvíjely směry a teorie půdoznalecké vědy u nás. Správnost a životaschopnost těchto idejí Kopeckého jsou dokumentovány tím, že ještě dnes - po 70 letech od doby, kdy byly raženy a během kterých prošlo naše půdoznalství vývojem od statického k dynamickému pojetí půdy - se setkáváme se základním pojmem agronomicko-genetických půdních představitelů a naše nejnovější půdní mapy si zachovávají charakter agropedologický. Kdyby v ničem jiném, nežli v tomto základním pojetí pedologie jako samostatné a s praxí zemědělskou spjaté vědy, nespočíval odkaz Kopeckého, již tím by byly zajištěny jeho budovatelské zásluhy o československé půdoznalství. Tyto zásluhy jsou však tím větší, že v mnohých odvětvích nauky o půdě položil základní kameny jejich rozvoje, který nadto zajistil pedagogickou činností na vysokých školách a organizační činností v zemědělském výzkumnictví.

Druhým velkým polem plodné badatelské činnosti prof. Kopeckého byl výzkum fyzikálních vlastností půdy. Na tomto úseku pedologie byly sice již provedeny některé významné výzkumy (zejména E. Wollny, F. Schübler aj.), avšak prof. Kopecký vnesl i do této problematiky nové, na tehdejší dobu pokrokové myšlenky. Především to bylo zdůraznění poměru vody a vzduchu jak pro rostliny, tak pro biologickou činnost půdy a dále požadavku, aby při zvyšování úrodnosti půdy se vycházelo především od zlepšování fyzikálního stavu půdy pečlivým obděláváním a melioracemi. Bez tohoto předpokladu nelze počítat s plným uplatněním hnojení i jiných zlepšovacích opatření. Byla to správná reakce na tehdy převládající názor na rozhodující účinky agrochemických opatření, především minerálního hnojení. Z toho vyplývalo i podceňování výzkumu pedofyzikálního oproti agrochemickému a prof. Kopeckému přísluší zásluha, že postavil výzkum fyzikálního stavu půd na vyšší vědeckou úroveň, zejména po metodické stránce. Toto vyšetřování prováděl v přirozeném stavu bez porušení struktury a uložení (Kopeckého válečky). Jeho předchůdci dělali fyzikální rozbory u vzorků zemin v laboratoři vysušených i jinak upravených. Prováděním rozborů u půd v přirozeném uložení se vycházelo z půdy živé, takové jaká je stanovištěm rostlin, prostředím činnosti mikroorganizmů a předmětem obdělávacích a melioračních zákroků. Česká agropedologie se tím dostávala do čela půdoznaleckého výzkumu, předstihla ustrnulý laboratorní formalizmus a razila si cestu k poznání dynamiky živé půdy. Pro meliorace měl od počátku pedofyzikální výzkum mimořádný význam, poněvadž hlavním účelem meliorací je zlepšení poměru vody a vzduchu v půdě a jich správné provedení vyžaduje, aby tento poměr byl dostatečně přesně a spolehlivě zjišťován. Z fyzikálních vlastností půdy věnoval hlavní pozornost pórovitosti, vodní a vzdušné kapacitě a propustnosti půdy pro vodu. Definoval hodnoty tyto vlastnosti charakterizující a na základě rozborů i empirických pozorování stanovil jako nejpřiměřenější poměr pórů kapilárních a nekapilárních rovný 2:1 a jako optimální obsah vzduchu v ornicích 10 až 20 % objemových a minimální ve spodinách 5%. Vymezil také pojem propustnosti jako množství vody, které proteče sloupcem půdy 10 cm vysokým o průřezné ploše 1 cm² za 24 hodin. Toto přesnější vymezení fyzikálních vlastností a hodnot je charakterizujících bylo velmi záslužným činem, neboť odstraňoval nejasnosti a rozdílnost v jejich definicích, které tenkrát panovaly.

Výzkum fyzikálních vlastností prošel a dosud prochází intenzívním vývojem. Byla zavedena řada nových hodnot zejména pro charakteristiku mezi půdou a vodou, avšak Kopeckého správné vystižení pojmů vodní a vzdušné kapacity je dokumentováno tím, že zůstávají dodnes v podstatě v platnosti (dnešní maximální kapilární vodní kapacita odpovídá celkem Kopeckého „absolutní“ vodní kapacitě). Také optimální hodnoty pro poměr vody a vzduchu a pro obsah vzduchu v půdě jsou i dnes ještě uznávány. Pro určování uvedených pedofyzikálních hodnot v přirozeném uložení půdy konstruoval prof. Kopecký známý válečkový přístroj k odběru vzorků, který je dodnes (po určitém zjednodušení) součástí vybavení pedofyzikálních laboratoří. Také přístroj pro stanovení propustnosti půdy našel použití, zejména v účelné modifikaci podle Spirhanzla. Aparaturu sestavil Kopecký do soupravy zvané polní laboratoř, která umožňovala provádění rozborů i při práci v terénu, aby se vzorky analyzovaly co nejdříve po odebrání. Kopeckého metody fyzikálních rozborů přešly nejen do metodiky našich pedologických laboratoří (po prvním publikování v r. 1902 a později v r. 1924), ale vzbudily zájem a našly použití i v zahraničí, které bylo o nich informováno referáty na I. mezinárodní konferenci agrogeologické v Budapešti (1909) a II. ve Stockholmu (1910), na III. mezinárodní agropedologické konferenci v Praze (1922) a na I. kongresu Mezinárodní půdoznalecké společnosti ve Washingtonu (1927).

Třetím úsekem půdoznalství, pro který se staly Kopeckého práce velmi významným přínosem a získaly naší pedologii čestné místo na mezinárodním fóru, bylo mapování půd. Kopecký již před 70 lety se stal propagátorem zásad, že při zvelebování zemědělské výroby je třeba vycházet od zlepšování půdy jako základu zemědělské výroby, že toto zvyšování půdní úrodnosti musí se opírat o dokonalou znalost půdních vlastností, které může poskytnout jen odborný průzkum půd a kartografické znázornění jeho výsledků. Při třídění půd pro mapovací účely vycházel Kopecký z tehdy převládajícího statického pojetí půdy, v němž byl respektován především petrografický původ a mechanické složení (zrnitost) zemin, tvořících půdu. Kromě toho bylo přihlíženo i k hloubce ornice a mocnosti půdního profilu a jeho rozvrstvení, humóznosti, štěrkovitosti, vápnitosti a železitosti, k výskytu půdní vody a jiným znakům, významným pro třídění půd i pro jejich zemědělské využití a potřebu zlepšování. Toto spojení hledisek odborně-půdoznaleckých se zemědělskými vedlo Kopeckého k tomu, že oprávněně nazval tento průzkum a mapování půd agropedologické. Půdy se stejnými nebo podobnými znaky pedologickými a zemědělsko-výrobními byly na těchto prvních agropedologických mapách sdružovány v jednotky nazvané Kopeckým „typy“ (nikoli ovšem ve smyslu genetickém), později byly nazvány okrsky. Jejich obvody byly vyznačovány plošně na mapě a jejich profily (číslovány shodně jako na mapě) byly vyneseny na okraji mapy s podrobným popisem jednotlivých vrstev. Prof. Kopecký vypracoval i systém kartografických značek pro různé půdní znaky (zrnitost, humóznost, petrografickou příslušnost aj.) pomocí barev a šrafáže. Průzkum půd pro mapovací účely se neopíral jen o výsledky terénního výzkumu, ale byl doplněn i analytickým zjišťováním zrnitosti, fyzikálních vlastností i chemickými rozbory (zásoby živin v extraktu 10 % HCl a přístupných živin). Je tedy zřejmé, že prof. Kopecký usiloval od samého začátku o komplexní vystižení povahy půdy, jak po stránce odborně-půdoznalecké, tak praktické pro potřeby zemědělské.

Agropedologický průzkum a mapování půd, které prof. Kopecký zahájil v r. 1905 na části okresu velvarského a o jehož významu a prvních výsledcích referoval na IV. sjezdu přírodozpytců a lékařů v Praze v r. 1908 a podrobně je publikoval (mapa s průvodní zprávou) v r. 1909, vzbudilo živý zájem v zahraničí svojí originalitou a správností principů. Prof. Kopecký s ním seznámil mezinárodní půdoznalecké kruhy svým referátem na I. agrogeologické konferenci v Budapešti (1909) a zprávou spolu s J. Spirhanzlem publikovanou ve Sborníku o půdoznaleckém mapování, vydaném v Bukurešti 1924. Mapa s průvodní zprávou celého okresu Velvary byla pak publikována v r. 1916 (Kopecký - Janota). Další vývoj půdoznaleckého mapování a vzrůstající zájem o ně ve světovém půdoznalství (dokumentovaný i na posledním VIII. světovém půdoznaleckém kongresu v Bukurešti 1964), jasně dokazují veliký význam průkopnické práce prof. Kopeckého na tomto úseku pedologie. Půdoznalecký průzkum a mapování půd v Kopeckého stylu je nejen nezbytným podkladem opatření k zvelebování zemědělské výroby (zvyšování půdní úrodnosti, rajonizace a specializace zemědělské výroby aj.), ale přináší také nepřeberné množství půdního materiálu i podnětů pro základní vědecký výzkum půd a je hlavním předpokladem jeho rozvoje. Proto se stal tento průzkum a kartografie zcela opodstatněně hlavní náplní našeho pedologického výzkumnictví v letech 1920 - 1948 a po několikaletém přerušení stává se jím opět od r. 1961 v celostátní akci komplexního průzkumu zemědělských půd ČSSR. Vynikající činnost v oboru agrofyziky a agropedologické kartografie postavila prof. Kopeckého mezi přední představitele světového půdoznalství, s nimiž navázal i úzký osobní kontakt. Z ruských to byl zejména Glinka a Jarilov, z německých Ramann, Schucht a Fauser, z holandských Hissink, z maďarských von Sigmond a Treitz, z rumunských Murgoci a Seidel, z Finských Frosterus a Aarnio, ze švédských Atterberg. V pedologické laboratoři Zemědělské rady se školili i někteří mladší pracovníci z ciziny (z Německa, Finska a Japonska) v originální Kopeckého metodice agrofyzikální a pedokartografické. Projevem uznání vysoké úrovně Kopeckého prací a československého půdoznalství bylo svolání III. konference agropedologické, na které byly znovu navázány mezinárodní styky po I. světové válce, do Prahy v dubnu 1922. Vynikající postavení naší pedologie na úseku mechanické skladby a fyziky půdy došlo na této konferenci vyjádřením ve volbě prof. Nováka, bývalého asistenta prof. Kopeckého, předsedou I. komise pro fyziku půdy mezinárodní půdoznalecké organizace. V r. 1929 pak zasedala v Praze komise pro fyziku půdy a komise meliorací MPS.

Prof. Kopecký sledoval i dále možnosti uplatnění poznatků pro potřeby zemědělství, zvláště po stránce celkového hodnocení agronomické jakosti půdy. Výsledkem několikaletého srovnávání dosavadní bonitace s výsledky půdoznaleckého průzkumu (s použitím pedokartografických materiálů) byla originální bodová bonitační stupnice (publikovaná v r. 1931). Oproti dosud užívanému bonitačnímu systému pro katastrální účely, vynikala Kopeckého stupnice společnou srovnávací základnou pro území celého státu. Při hodnocení půdy byly respektovány a určitým počtem bodů hodnoceny všechny důležité půdní vlastnosti a znaky: zrnitost jednotlivých vrstev půdního profilu (se zvláštním zřetelem k vrstvě podorniční), humóznost, vápnitost, štěrkovitost aj. Byl v ní hodnocen i vliv reliéfu (expozice a inklinace terénu). Bonitační systém Kopeckého vzbudil značnou pozornost institucí, zabývajících se bonitací půdy a byl používán a propracován především pro účely komasací pozemků. Další vývoj půdoznalství přinesl i v Československu rozvíjení výzkumu v dosud méně pěstovaných oborech, jako v pedochemii, reakci, sorpci půdní a humusu a v nauce o genezi půdy. Prof. Kopecký projevoval živý zájem a poskytoval iniciativní podporu mladším pracovníkům, kteří řešili tuto problematiku ve svých disertačních doktorských pracích. Velké pochopení projevil i pro mikrobiologický výzkum půd a pro zřízení zvláštního oddělení pro něj v rámci agropedologického výzkumu. Badatelská činnost prof. Kopeckého v pedologii byla ve svých počátcích zaměřena k potřebám melioračním, které nepřestával sledovat ani v dobách, kdy rozšířil své výzkumy na rozsáhlejší obor agronomický. Dokladem jsou jeho publikované práce, podávající některé zkušenosti v oboru odvodňování půdy drenáží (1908), pojednávající o hloubce drenáží ze stanoviska historického a pedologického (1911) a zdůrazňující potřebu meliorace půdy v době po I. světové válce (1916). Správné chápání těsné souvislosti meliorací se zemědělstvím vedlo také prof. Kopeckého k podání návrhu na začlenění studia melioračního ve formě specializace na fakultě zemědělské (1926). Důkazem opodstatněnosti této myšlenky a její trvalé platnosti bylo její uskutečnění - po více než 30ti letech - převedením oboru melioračního (odvodňování a závlahy) z fakulty vodohospodářské ČVUT na agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (v r. 1959).

Významné jsou také zásluhy prof. Kopeckého o rozvoj půdoznalství na vysokých školách a v zemědělském výzkumnictví. Již činnost Dr. Slavíka v půdoznalství přinesla takové uznání významu této nauky, že přednášky o pedologii byly zavedeny na kulturně-technickém oddělení české techniky v Praze (1890) a později také na zemědělském odboru této techniky (1906). Tyto přednášky záhy převzal jako Slavíkův nástupce Kopecký, jmenovaný v r. 1908 mimořádným a v r. 1911 řádným profesorem půdoznalství. Přičiněním prof. Kopeckého byla zřízena na tomto odboru stolice pedologie (1908), první toho druhu v bývalém Rakousko-Uhersku. Význam půdoznalství byl zdůrazněn i tím, že bylo jedním z hlavních předmětů I. státní zkoušky na zemědělském a později i lesnickém odboru této fakulty (zřízeném v Praze r. 1919). Vysoká vědecká úroveň Kopeckého přednášek s praktickými aplikacemi zajistila půdoznalství po stránce pedagogické a přispěla k důkladnému vyškolení v této nauce absolventů vysokoškolského studia zemědělského, lesnického a vodohospodářského. Půdoznalecké ústavy fakult zemědělsko-lesnických, v Praze pod přímým vedením prof. Kopeckého, v Brně pod vedením prof. Nováka, který z žáků prof. Kopeckého stal se nejpřednějším reprezentantem československého půdoznalství, byly do zřízení výzkumných ústavů zemědělských i hlavními středisky badatelské práce v oboru pedologie. Z řad asistentů Kopeckého stolice pedologie v Praze vyšli také přední představitelé jeho školy a jeho následovníci (prof. Novák, prof. Smolík, prof. Kosil-Gössl). Ústav půdoznalství byl zřízen i na Vysoké škole zemědělské v Košicích (nyní v Nitře) a zajišťoval výchovu odborníků pedologů na Slovensku. Půdoznalecké ústavy na vysokých školách (resp. fakultách) zemědělsko-lesnických byly původně společné a teprve po II. světové válce se zřídil na lesnické fakultě VŠZL v Brně a na Slovensku při Vysoké škole lesnicko-dřevařské samostatný ústav pedologicko-geologický. Prof. Kopecký samozřejmě zajistil výuku i na odbor, ze kterého původně sám vyšel, tj. na odboru kulturně-technickém, později vodohospodářském. Tyto odbory byly postupně zřízeny při vysokých školách technických v Praze, Brně a Bratislavě a půdoznalství se na nich zaměřuje hlavně ve směru hydropedologie pro potřeby meliorační. Prof. Kopecký se však aktivně podílel i z širšího hlediska na výchově učitelů středních a nižších škol zemědělských jako dlouhodobý předseda státních zkušebních komisí pro zkoušky učitelské způsobilosti pro tyto školy. Výsledky vlastních výzkumů a bohaté zkušenosti uložil prof. Kopecký ve vysokoškolské učebnici „Půdoznalství, část agrofyzikální“, vydané v r. 1928, která velmi dobře reprezentuje význačné rysy Kopeckého pojetí nauky o půdě. Nepomíjí však ani ostatní úseky půdoznalství, jako pedochemii a genetickou klasifikaci půd. V této učebnici podal Kopecký také podrobnější popis vlastního zdařilého návrhu metodiky mineralogické analýzy zemin, které přikládal značný význam vzhledem k význačnému uplatnění matečních hornin při tvorbě a vývoji půd v našich pestrých petrografických poměrech.

Také půdoznalecké výzkumnictví vděčí za své zřízení a rozvoj ve velké míře prof. Kopeckému. Aktivně se podílel na založení Státního výzkumného ústavu agropedologického a bioklimatického při ministerstvu zemědělství (1919), který vedl 15 let jako jeho ředitel. Od r. 1935 stal se nástupcem prof. Kopeckého jeho vynikající žák Dr. Spirhanzl. Po zapojení všech zemědělských výzkumných ústavů do společné organizace Státních výzkumných ústavů zemědělských byly zřízeny také půdoznalecké ústavy v Bratislavě a v Košicích a půdoznalecké oddělení měla i výzkumná stanice zemědělská v Opavě. Pro oblast moravskou vykonávaly stejnou funkci Zemské výzkumné ústavy zemědělské, které měly rovněž sekci pro půdoznalství a bioklimatologii, vedenou prof. Novákem. Zřízením regionálních půdoznaleckých ústavů byla vytvořena základní síť pracovišť, do nichž se přesunulo těžiště výzkumné činnosti půdoznalecké, jejíž rozvoj byl zde - v důsledku bohatšího dotování finančními prostředky ze strany ministerstva zemědělství - lépe zajištěn, nežli v ústavech vysokých škol. Prof. Kopecký dal těmto ústavům do vínku jako hlavní pracovní náplň průzkum a mapování půd, prováděného v rámci soudních okresů, nebo pro katastry obcí a jednotlivé zemědělské závody. Pedokartografie přinášela bohatý materiál a problematiku pro rozvíjení základního výzkumu na všech úsecích půdoznalství - především genetické typologie, pedochemie, koloidní a fyzikální chemie půdy, výzkumu humusu a půdní mikrobiologie, pro kterou byla z iniciativy prof. Káše (zakladatele a vynikajícího reprezentanta pedomikrobiologie), podporované prof. Kopeckým zřízena u pražského ústavu speciální laboratoř. Jednotnost činnosti v půdoznaleckém výzkumu na pracovištích vysokých škol a výzkumných ústavů byla zabezpečena jednak personální unií ve vedení ústavů obojího druhu (v Praze a v Brně), hlavně však v komisích celostátní organizace zemědělského výzkumnictví Svazu výzkumných ústavů zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových.

Prof. Kopecký řídil komisi agropedologickou a klimatologickou téměř celé čtvrtletí (po něm prof. Novák) a v čele komise pro zpracování půdy - jejíž pracovní náplň byla úzce spjata s výzkumem agropedologickým - stál dlouhou dobu též prof. Novák. Také výzkum hydropedologický, založený prof. Kopeckým na sklonku 19. stol. v pedologickém oddělení zemědělské rady zůstával v úzkém kontaktu s výzkumem agropedologickým prostřednictvím přímých žáků a následovníků prof. Kopeckého na tomto úseku půdoznalství doc. Janoty a Ing. Solnaře. Tato jednotnost odborně-vědecké a metodické linie půdoznaleckého výzkumnictví, ke které položil základy prof. Kopecký a úspěšně ji rozvíjeli její žáci a která přivedla československé půdoznalství k vysoké úrovni i mezinárodně uznávané, byla citelně narušena reorganizací zemědělského výzkumnictví v r. 1950, jejíž následky se nepodařilo dosud uspokojivě odstranit. Ani zrušení Čsl. zemědělské akademie, která byla nejvyšší institucí i pro vědeckou činnost v oboru pedologie, nebylo na prospěch dalšího rozvoje této činnosti. O uplatnění půdoznalství v bývalé ČSAZ se prof. Kopecký nemálo zasloužil jako dlouholetý řádný člen této instituce.

Důkazem pokrokového a velkorysého pojetí souvislostí, kterými je spjata zemědělská výroba s podmínkami přírodního prostředí - půdy a ovzduší - jsou Kopeckého pojednání o vodě jako vegetačním činiteli a plodin zemědělských (1914) a o přirozených podmínkách zemědělské výroby v Čechách (1918 a francouzsky se Spirhanzlem v Encyklopedii Tchécoslovaque 1927). Význam a postup vyšetřování přirozených podmínek vegetační výroby zemědělské osvětlil prof. Kopecký v pojednání publikovaném v r. 1919, které bylo odůvodněním potřeby zřízení výzkumného ústavu agropedologického a bioklimatického. Toto komplexní pojetí vedlo prof. Kopeckého, že vedle studia půdy věnoval značnou pozornost agrometeorologii a bioklimatologii a vykonal i v těchto oborech zemědělských nauk záslužnou práci průkopnickou a budovatelskou. Výzkumnicky věnoval zvýšenou pozornost zejména těm povětrnostním prvkům, které byly v obecné meteorologii dosti pomíjeny a kterým přikládal právem značný význam, jako činitelům, značně ovlivňujícím vývoj rostlin, jakož i otázkám důležitým z širšího hlediska pro zemědělství. Byla to zvlášť vlhkost vzdušná a z hodnot ji charakterizujících především sytostní doplněk (Sättigungsdefizit), jako ukazatel výparu a transpirace (publik. 1916). Dále propracoval způsob lokální předpovědi povětrnosti na základě vztahu rosného bodu (Taupunkt) k teplotě vzduchu. Tato metoda se stala pro zemědělskou praxi zvlášť vhodnou jednoduchostí aparatury a možností předpovědi nočních mrazíků (1923). V pozdějších letech se prof. Kopecký věnoval i významné otázce vztahů mezi úrodou a meteorologickými činiteli (publik. 1933). Ve snaze o věcné zracionalizování zemědělské výroby usiloval o vymezení přirozených klimatických oblastí, k jejichž charakteristice zavedl v rozsáhlé míře používání fenologických pozorování. Tato pozorování indikující reakci samotných rostlin na klimatické podmínky jejich stanoviště, poskytují dobrý podklad pro posouzení místního klimatu a jeho kolísání v různých letech a mohou být prováděna ve velkém počtu lokalit, poněvadž nevyžadují nákladnější zařízení. Tedy i v badatelské činnosti v oboru agrometeorologie a bioklimatologie vedla prof. Kopeckého jeho vědecká erudice, spojená s plným pochopením potřeb zemědělské praxe bezpečně k významným úspěchům a poskytla kromě jeho vlastních výsledků i mnohé podněty pro další rozvoj výzkumu a praktického využití výsledků. Tento rozvoj zajistil Kopecký - stejně jako v pedologii - jak na VŠ zemědělských, lesnických a vodohospodářských, tak i v zemědělském výzkumnictví. Jeho zásluhou byla na všech zmíněných oborech zavedena jako řádný předmět agrometeorologie a klimatologie (na pražských odborech konal tyto přednášky po celou dobu svého působení jako vysokoškolský učitel) a vypracoval i originální učebnice (skripta „Poznámky z klimatologie“ 1921 a učebnice „Základy zemědělské meteorologie a bioklimatologie 1923 a druhé vydání 1934. V zemědělském výzkumnictví byla přičiněním prof. Kopeckého zřízena při všech půdoznaleckých ústavech (resp. sekcích) oddělení pro agrometeorologii a bioklimatologii s rozsáhlou sítí vlastních pozorovacích stanic agrometeorologických a s velkým počtem pozorovatelů fenologických. Oddělení byla uspokojivě vybavena odbornými silami pro zpracování výsledků a jejich zveřejňování pro potřeby zemědělské praxe (zvlášť cenné byly každoročně vydávané „Fenologické ročenky“). Pro zabezpečení jednotné metodiky vypracoval prof. Kopecký i návody pro agrometeorologická pozorování (1921 a 1924). Toto vzácné dědictví Kopeckého průkopnické činnosti v oboru agrometeorologie a bioklimatologie bylo však téměř zmařeno v průběhu okupace vytržením ze svazku zemědělského výzkumnictví a původní stav nebyl ani po osvobození obnoven. Tím byl značně oslaben těsný kontakt tohoto výzkumu s ostatními obory zemědělského výzkumnictví i se zemědělskou praxí a byl podstatně omezen jeho rozvoj. Vynikajícím následovníkem prof. Kopeckého v učitelské i výzkumnické činnosti v oboru agrometeorologie a klimatologie se stal prof. Novák, spojující v tradici svého učitele výuku i výzkum v půdoznalství a agrometeorologii.

Uznání celkové činnosti prof. Kopeckého bylo vyjádřeno členstvím v mnoha vědeckých a odborných institucích doma i za hranicemi. Byl čestným členem mezinárodní půdoznalecké společnosti (Internationale bodenkundliche Gesellschaft) a předsedou její československé sekce, řádným členem Čsl. akademie zemědělské, členem vědecké rady bývalé Masarykovy akademie práce, členem komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech, předsedou komise agropedologické a agrometeorologické Svazu výzkumných ústavů ČSR atd.

Z československých půdoznalců, kteří byli přímými žáky, spolupracovníky i následovníky prof. Kopeckého dožívají se již pouze dva (prof. Novák a prof. Kosil-Gössl) této oslavy 100. výročí jeho narození, ale početná plejáda mladších pracovníků usiluje o rozvoj našeho půdoznalství na vysokých školách i ve výzkumnictví v duchu idejí a snah prof. Kopeckého, budovatele nauky o půdě v Československu. Nástin životního díla prof. Kopeckého jasně dokazuje, že naše i světové půdoznalství plným právem uctívá dnešní konferencí památku 100. výročí jeho narozenin. Čest velké životní práci prof. Kopeckého.

 

  • © Veškerý textový i multimediální obsah na těchto webových stránkách podléhá autorským právům. Kopírování, reprodukce a šíření tohoto obsahu či jeho částí jakýmkoli způsobem bez vědomí a svolení administrátora webu je zakázáno. Citace krátkých výňatků pro referenční účely je povolena, jestliže je doprovázena uvedením zdroje (v případě webových stránek klikatelným odkazem). Sdílení a šíření hyperlinku (odkazu) NENÍ porušením těchto práv.
TOPlist