Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Prof. Vladimír Kosil :   Z mých deníků

K prvním krokům vyčlenění VŠZ z ČVUT

Doc. Ing. Vladimír Chalupný, CSc. - příspěvek k vyvedení Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství z Českého vysokého učení technického a k prvním rokům samostatné VŠZ

Profesor Jurča požádal docenta Chalupného o doplněk informací k prvním letům samostatné Vysoké školy zemědělské (zvláště pro dobu chybějících deníků profesora Kosila). V následující stati docent Chalupný uvádí řadu zajímavých poznatků jak z akademického (proděkan PEF), tak i stranického dění (předseda CZV KSČ) na rozvíjející se VŠZ.



Dne 18. 7. 1978 otisklo Rudé právo v rubrice drobných zpráv maličký odstavec, oznamující úmrtí prof. Dr. Ing. Vladimíra Kosila ve věku 79 let. Naplnilo mě to smutkem, že touto nepatrnou notickou, které si mnohý čtenář listu ani nepovšimne, má být uzavřen život člověka svým způsobem neobyčejného. Proto jsem uvítal, že jsou zveřejněny jeho bohaté poznámky, přibližující náplň jeho života v době, kdy řídil Vysokou školu zemědělskou jako děkan a později jako rektor v bouřlivé době hlubokých společenských přeměn, zvratů a nejistot.

Rozhodl jsem se připojit k tomu hrst osobních vzpomínek, spojených zároveň s pokusem o stručnou charakteristiku politických podmínek, které ovlivňovaly naše tehdejší konání. Nepatřil jsem k okruhu blízkých přátel profesora Kosila, ani k jeho kolegům či žákům. Bránil tomu nejen velký věkový rozdíl, rozdílný předmět odborného zájmu a hlavně i má uzavřená povaha. Okolnosti mě však časem postavily do funkcí, které naši vzájemnou spolupráci předpokládaly, a v této spolupráci jsme se navzájem poznávali a naučili se jeden druhého si vážit.

Prapočátkem této budoucí spolupráce, o které jsem tenkrát ještě neměl ani zdání, byla tato událost dne 26. února 1948.  Tehdy jsem byl v klubovně spolku posluchačů náhodným svědkem příchodu tehdejšího děkana profesora Josefa Anderleho, kdy tu oznámil studentům svou rezignaci a převzetí správy školy akčním výborem Národní fronty, který jmenuje novým děkanem profesora Vladimíra Kosila.

Nový děkan pak dostal do vínku svých děkanských povinností kromě tehdy všeobecných politických čistek vyvést Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství z Českého vysokého učení technického, kde byla jednou z fakult, a učinit z ní samostatnou Vysokou školu zemědělskou se třemi fakultami, a to agronomickou, provozně ekonomickou a mechanizační.

Nebyl to lehký úkol, zejména u fakulty ekonomické a mechanizační. Zatímco jako základ budoucích kateder agronomické fakulty tu existovala řada ústavů s docenty i profesory (ústav botanický, chemický, agrochemický, rostlinné výroby, ušlechťování rostlin atd.), měla provozně ekonomická fakulta vzniknout z jediného ústavu spravovědy, taxace a účetnictví, kde v té době byl jediný odborný asistent Ing. Čestmír Suchý a já jako čerstvě promovaný asistent. Přednášky suploval externě ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Jan Krblich.

Elánu jsme měli však dost a také nás začalo přibývat. Přišel Jaroslav Dupal, který položil základ předmětu politická ekonomie, přišel Jaroslav Neumann, budoucí vedoucí katedry organizace zemědělských podniků a další. Mimořádnou posilou zejména z hlediska politické prestiže rodící se fakulty byl příchod dr. ing. Jiřího Koťátka, někdejší pravé ruky ministra zemědělství Julia Ďuriše, uklizeného při čistkách na ministerstvu na školu s titulem profesora. Ve vědeckém světě pak hájil tuto „asistentskou“ fakultu bez docentů a skutečných profesorů rektor Kosil jako dočasný stav, protože věřil v její rychlý odborný růst.

Děkan Koťátko nepovažoval své působení na škole zřejmě od počátku za trvalé. Tento druh práce zkušenému politickému praktikovi zkrátka neseděl, a proto hned na počátku svého působení zdůraznil, že fakultu povede jen politicky a praktické otázky řízení ponechával na proděkanech. Od roku 1955 jsem vykonával funkci proděkana a tak agenda učebních plánů, rozvrhů hodin, provozních praxí, přijímacího řízení atd. ležela na mně. Když rektor viděl, že i po organizační stránce nová fakulta dobře vyšlapuje, posílilo to jeho důvěru v celkový zdar přeměny někdejší fakulty ČVUT v samostatnou vysokou školu.

Ještě malý dovětek ke Koťátkovi. V roce 1956 odešel pracovat zpátky do vrcholových orgánů státní správy (už si přesně nepamatuji kam konkrétně) a fakulta mu dala na základě důkladného rozboru jeho práce přímo najevo, že si jeho návrat na fakultu nepřeje (prof. Kosil se děsil naší odvahy toto udělat vůči takové osobě, jako byl Koťátko) a začala hledat náhradu v osobě profesora Františka Loma, tehdy působícího na potravinářské fakultě Vysoké školy chemické. Ten se velice rozmýšlel, z klidného pracoviště do neznáma se mu nechtělo, nejdříve se dokonce uvažovalo o tom, že bude dělat děkana externě. K tomu profesor Kosil v soukromém rozhovoru se mnou poznamenal: „To byste byli skutečná rarita mezi vysokými školami a Franta Lom není u mne žádnej chlap“.

Nakonec se ho na fakultu podařilo získat jako stálého pracovníka, ovšem po roce 1959 jeho působení jako děkana skončilo. Profesor Lom na rozdíl od Koťátka na politickém výsluní nestál, ale spíše naopak. Na konci války mu byla proti jeho vůli a bez jakýchkoliv zásluh udělena svatováclavská orlice v rámci tehdejší akce na kompromitování řady předních osobností vědy a kultury a na základě toho mu po osvobození ministerstvo vnitra odmítalo vydat cestovní pas. Mít děkana, který nemůže legálně vyjet za hranice, bylo nemyslitelné a tak jsme se snažili osobním jednáním na ministerstvu tuto situaci změnit. Příslušného jednání se osobně účastnil i profesor Kosil jako rektor. Bylo úspěšné.

Souběžně s organizační přeměnou někdejší fakulty na samostatnou vysokou školu vznikl i problém výstavby, protože stávající umístění školy přestávalo stačit. To byl druhý veliký úkol pro rektora Kosila, navíc komplikovaný politicky. Druhá polovina padesátých let byla poznamenána odezvou maďarského ozbrojeného povstání i politického neklidu v Polsku, což vyvolalo v našich stranických špičkách obavy z podobného neklidu, jehož nositelem by byla politicky nevyhraněná inteligence a zejména studentstvo. A tak se zrodila teorie, že Praha má příliš mnoho vysokých škol a to by se mělo řešit.

Od toho byl už jen krůček k názoru, že první by měli odejít z Prahy přece zemědělci. Také se hned našli zájemci, kam by se měla přestěhovat a to byl podle východočeských krajských orgánů, podporovaných vlivným a bojovným poslancem Josefem Borůvkou, Hradec Králové. Rektor, podporovaný veřejným míněním celé školy, se tomu tvrdě opřel a podnikl celou řadu jednání na stranických a státních institucích, u jednotlivých politiků a samozřejmě i na orgánech východočeského kraje.

Jako tehdejší předseda celozávodního výboru KSČ jsem se řady těchto jednání aktivně účastnil. „Krajánky“ jsme ovšem nepřesvědčili, ale podařilo se přesvědčit řadu vlivných osobností, např. Zdeňka Fierlingera, takže zůstal v platnosti původní plán vybudovat novou školu v Suchdole. Na jeho realizaci se rektor plně zaměřil, ale ani teď to nebylo bez politických problémů. Netýkaly se přímo stavby, ale ovlivnily podstatně chod školy a vyvolaly velké personální změny v orgánech školy a fakult.

Již zmíněná obava celostátních stranických špiček z přenesení politického neklidu ze sousedního Maďarska a Polska k nám vyústila v druhé polovině padesátých let také v organizaci tzv. akčního plánu kádrové práce na všech vysokých školách, jehož cílem mělo být z vysokých škol eliminovat politicky nespolehlivou část učitelského sboru a přemístit je do výzkumných a vývojových pracovišť, aby nemohli politicky ovlivňovat studentstvo. Akci měly politicky řídit na školách příslušné stranické výbory. U nás se stalo, že některé personální změny se dotýkaly i osob, požívajících u mnoha pracovníků i studentů dost značné obliby, kritika těchto pracovníků vyvolávala nespokojenost, stranické organizace se začaly v přístupu k těmto případům štěpit a posléze došlo ke stížnostem k vyšším stranickým orgánům.

Na základě těchto stížností pak OV KSČ zorganizoval prověrku práce celé stranické organizace na škole, konstatoval v ní řadu chyb ve stranických výborech jako např. příliš autoritativní jednání jednotlivců, porušování kolektivnosti rozhodování, skupinkaření apod. Po jejím ukončení byla na podzim roku 1959 řada stranických funkcionářů zbavena svých funkcí i funkcí v orgánech školy, někteří byli ze školy propuštěni či posláni dočasně do praxe, jiní si odnesli různá napomenutí.

Já sám jsem byl zbaven členství v CZV KSČ na dva roky, dále funkce proděkana a měl jsem být poslán nejméně na rok do praxe s možností návratu na školu v případě kladného hodnocení z praxe. Stála přede mnou vidina existenční nejistoty, kterou vyřešil profesor Kosil jako rektor.  Rozhodl, že po dobu praxe na JZD Domašice, které jsem si sám zvolil, zůstanu dál ve stavu zaměstnanců školy a budu nadále pobírat plat odborného asistenta. To bylo gesto hodné rektora a jsem mu za ně vděčný.

On sám také z té prověrky nevyšel bez újmy, protože údajně proti nesprávným jevům ve stranické organizaci nevystoupil a jeho dny ve funkci rektora byly sečteny. Poté jsme se setkávali jen sporadicky a definitivně pak naše kontakty skončily na jaře roku 1971, kdy byl se mnou jako „pravicovým oportunistou“, který by mařil normalizaci poměrů na škole, rozvázán pracovní poměr, kterému předcházelo vyloučení z KSČ.

Máslovice, dne 6. září 2018                                                           Doc. Ing. Vladimír Chalupný, CSc.



Pozn. administrátora webu:
Doc. Ing. Vladimír Chalupný, CSc. (*11.12.1928)
Prof. Dr. techn. Ing. Josef Anderle (*1881-1952) - do 26.2.1948 děkan Vysoké školy zeměděl. a les. inženýrství
Prof. Dr. techn. Ing. Jan Krblich (*1911-1965) - ředitel VÚZE, od r. 1952 na PEF VŠZ - katedra organizace

Doc. Ing. Jaroslav Dupal, CSc. (*1926?) - polit. ekon., sociální geograf, specializace na problematiku bydlení
Prof. Ing. Jaroslav Neumann, CSc. (1920-1981) - od 1952 PEF VŠZ - katedra organizace
akademik Prof. Dr. techn. Ing. Jiří Koťátko, DrSc. (*1899-1962) - 1952-1955 děkan PEF, ved. kat. ekonomiky

Július Ďuriš (*1904-1986) - vystudoval práva na KU, od r. 1945 do r. 1951 československý ministr zemědělství
Prof. Ing. František Lom, DrSc. (*1901-1985) - od r. 1955-1960 děkan PEF, ved. katedry ekonomiky
Josef Borůvka (*1911-1979) - od r.1948-1960 poslanec Nár. shromáždění ČSR, 1949-1956 tajem. KV KSČ v HK

Zdeněk Fierlinger (*1891-1976) - od r.1948-1953 náměstek předsedy vlády, 1953-1964 předseda NS ČSR

 

  

 

 

   Otisk razítka ve vš. indexu prvního ročníku studia
   zemědělského a lesního inženýrství - šk. r. 1951/52:

  

    Děkanství vys. školy zemědělského a lesn. inž.
   při Českém vysokém učení technickém v Praze

 

 

 

 

 

 

  • © Veškerý textový i multimediální obsah na těchto webových stránkách podléhá autorským právům. Kopírování, reprodukce a šíření tohoto obsahu či jeho částí jakýmkoli způsobem bez vědomí a svolení administrátora webu je zakázáno. Citace krátkých výňatků pro referenční účely je povolena, jestliže je doprovázena uvedením zdroje (v případě webových stránek klikatelným odkazem). Sdílení a šíření hyperlinku (odkazu) NENÍ porušením těchto práv.
TOPlist